NSB-Předmluva

1. července 2011 v 21:02 | Adéla
Mé jméno je Alice a je mi 15.let.Již od dětství jsem stejně jako spousta holek toužila začít jezdit na koni.A také jsem začala.Ale většina těch holek brzy přestala,zdálo se jim to moc náročné,moc práce.Mě to vydrželo,a jsem za to vděčná.Kůň je úžasný terapeut,balzám na nervy,tichý rádce.Kdykoliv když mám problémy ve škole nebo v osobním životě,sednu si k koni do boxu a vyzpovídám se mu.Vím že to nikomu neřekne.A vím že mi naslouchá.Zároveň je mou velkou inspirací a pomocníkem.Když si potřebuju vyčistit hlavu,jen naskočím na hřbet,pobídnu koně do trysku a všechny problémy zůstanou za mnou.Pak přichází jen radost a adrenalin.Adrenalin z rychle jízdy,radost ze splynutí s tímto neobyčejným zvířetem,když se cvalem ženeme lesem.
Prošla jsem mnoho stájí,ač nerada,protože vždy jsem tam našla koně,který mi přirostl k srdci.Ale vždy toho koně prodali,přidělili někomu jinému,nebo jsem byla nucena od nich prostě odejít.Ať už kvůli neúnosným podmínkám,kvůli tomu že jsem akorát pracovala a vůbec nejezdila,a nebo mi zkrátka shazovali sebevědomí.Nakonec jsem za městem našla malou stáj o 10 koních,kde jsem se před rokem usídlila.Stáj je soukromá a patří Alex,rodilé Mexičance s nezkrotným temperamentem a neuvěřitelným citem ke koním a lidem.Alex prošla tvrdou školou mexických kovbojů,pracovala na ranchích v Utahu,Ohiu a Montaně,prošla pečlivě udržovanými stájemi v Německu a okusila i atmosféru farem na severu.A pak založila tuto stáj s přátelskou rodinnou atmosférou,kde si všichni pomáhají a jak o koně,tak o jezdce je zde dobře postaráno.Je něco jako moje sestra.Navíc se mi právě díky Alex dostala možnost začít připravovat koně na závody,kterých bych se mohla i sama zúčastnit.A také právě v její stáji jsem našla svého osudového koně,Limeta.Limet je 7-letý valach Holandského teplokrevníka,který byl ve stáji trochu zanedbáván.Já jsem se mu ale začala naplno věnovat a na podzim nás čekají první závody v parkuru.Limet pro mě znamená vše,co pro člověka jen kůň může znamenat.Kdybych o něj přišla,přišla bych o svou duši,byla bych bezcenná.Ale to se nikdy nestane.Jsme pár,který čeká ještě spousta let na kolbištích a na pastvinách,kdy budeme vyhrávat a radovat se ze života
Ale nebyl by to život jak ho známe,kdyby se vždy něco nepokazilo.Některým lidem se za minutu stihne zlomit tužka,jiným srdce.Jiní ve vteřině ztratí na ulici kapesník,druzí přijdou o všechno,co pro ně něco znamenalo.Život není spravedlivý a nikdy nebyl.Nikdy se nestane zázrak dokud se o něj člověk sám nepokusí.Někteří lidé mají štěstí celý život a vše se jim daří,ti na druhé straně radši ani nevycházejí z domu,protože by je okamžitě přejelo auto.Kdo ví,proč to tak je?Život je pomíjivý a vteřina je příliš dlouhá doba.Človek za ní nic neudělá,ale stihne o všechno přijít.Já měla neštěstí v životě dost,ale dost nikdy není příliš.Stále se bude něco kazit,ničit,končit.A teď měl skončit jeden život,pro který bych já položila svůj vlastní.Měl skončit život mého drahého Limeta.On pro mě znamenal mojí součást,část mého já.Věděla jsem že bez něj nedokážu žít,mé dny budou prázdné a všecho bude bezcílné.Lidé kteří koně neznají to nikdy nepochopí,vždyť podobných zvířat běhají na světě přece spousty ne? Ne,každý kůň je osobnost stejně jako člověk.Jenže když se k tomu může pokazit ještě něco,proč ne? A tak nemám přijít jenom o Limeta,ale o celou stáj,o stáj,kde jsem konečně našla domov.O Alex a všechny další holky,které jsem zde našla.Člověk může mít celé roky štěstí,ale to nikdy není bez trestu.Pak se najednou pokazí všechno,co v tu chvíli jde.A to se právě stalo mě.Mám přijít o svého osudového přítele a ještě o svůj druhý domov? To všechno má nevyčíslitelnou cenu,co jsou proti tomu cihly zlata?Nic,nic,protože si za ně život nekoupím.Chápu že Alex o stáj také nechce přijít a chápu že teď nemá na výběr.Nikdy jí to nebudu vyčítat.Sama jsem byla v podobných životních situacích,kdy jedno rozhodnutí může buď zničit celý život,a nebo otevřít novou cestu.Já teď jen musím čekat co z toho to bude,i když mám pocit,že se můj život pomalu ale jistě ničí.Nevím jestli tohle je osud a nevím jestli se tomu mám bránit,a jak.Vím akorát to,že se to nesmí stát.Protože to jinak znamená i můj konec.Čeká mě dlouhá,strastiplná cesta za štěstím,o které nikdy nevím,jestli jí dokončím,a jestli úspěšně.Nevím jestli to má cenu,ale za zkoušku nic nedáš.Nic se nezapomíná,všechno je jen uloženo někde vzadu v hlavě,vždy ti zbydou aspoň vzpomínky.Pouhé vzpomínky a díra v srdci,ze které to, co jsi miloval, nikdy nevymažeš.Nikdy.A tak,musím se snažit vzdorovat osudu.Nikdy nepřestat věřit.
Alice
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FK-Paint FK-Paint | 1. července 2011 v 21:33 | Reagovat

úúúúúúžasný, to je na knížku!! :-)  ;-)  :-D  8-)  :-P  :D

2 kiiki kiiki | E-mail | Web | 2. července 2011 v 10:17 | Reagovat

vypadá to skvěle, ale tady docela smutně :-(

3 Lanya Lanya | Web | 6. července 2011 v 20:26 | Reagovat

tak, vypadá to, že budu věrně číst :D

4 liška liška | Web | 11. července 2011 v 12:37 | Reagovat

Tak to vypadá dost dobře, ale bohužel smutně, jak píše kiiki :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama