
Včera si Meredith chtěla vyrazit na vyjížďku.Přemýšlela koho si vzít,nakonec padla volba na Sergeanta.Jelikož byla venku zima a trochu sněžilo,nasadila mu pouze ohlávku a teplou deku od WW Saddlery.
Když bylo vše připravené,vyvedla ho před dvůr stáje,aby zde nasedla.Ale pod novu vrstvou sněhu se skrývala ještě jedna,uhlazená a tak sotva co udělala krok, svalila se na záda.Sergeant zůstal klidně stát vedle ní,tak se o něj mohla opřít.Pak už se vyhoupla na jeho neosedlaný hřbet a vyjeli.

Meredith vybrala pěknou vyjížďkovou trasu s náročnějším terénem,která vedle po širém poli patřící k pozemkům NWR.

Sergeant i bez uzdečky velmi dobře reagoval a stačili mu jen jemné pobídky,aby pochopil,co se po něm chce.


Místo kavalet jim skvěle posloužily větve.



Sergeant se bez váhání pustil i do cvalu:


A stejně tak na pobídku okamžitě zpomalil:

Po více jak hodině,kdy se pořádně zahřáli,že ani nepocítili štiplavý mráz se vrátili do stáje:

Seržík,Mer a náš kocour:

Realita byla veselá!Nastrojím Sergeanta,dám mu ohlávku s vodítkem od WW Saddlery,posadím na něj Meredith,vezmu foťák a bežím za dům na pole.Pádím,co mi nohy stačí a koukám,vodítko nikde!Prostě upadlo!Přesně jsem věděla kde,ale ať hledám jak hledám,nikde nic.Budu tedy muset počkat až sníh roztaje.Jdu domů,naštvaná,popadnu gumu a rychle kutím provazovku.Po několika minutách,když jí konečně mám hotovou,opět bežím na pole.Vše naaranžuji,zapnu foťák a naprosto rozzuřeně čtu:Baterie je vybitá.Nezmohla jsem se na nějaké projevy vzteku a zkroušeně jdu opět domů.Po obědě,když je snad všechno nabito a připraveno,povedlo se mi udělat asi 20 fotek.Budu je sem dávat postupně.















Nádherné fotky! Moc Seržíkovi sluší deka!

Tady, ohledně toho focení se válím na zemi! Většínou jsem na tom podobně