Pod perexem...
Po třech hodinách Vanessu vzbudilo něco studeného co jí dopadlo na špičku nosu.Otevřela oči a se zklamáním zjistila,že začalo pršet.Nevinné malé kapičky padající řídce se změnily ve vodní smršť,přes kterou nebylo pomalu ani vidět.Ale kde se tady,uprostřed louky schovat?Nezbývalo než se schoulit do klubíčka a chránit suché oblečení a Roxyho.
Déšť ale byl jen přeháňkou a tak za chvíli vysvitlo slunce,které pomalu vysušilo zem.Vanessa se převlékla do jediného oblečení které tady společně s tím co si předtím oblékla měla a společně s taškami a psem se vydala znovu na cestu.kam oko dohlédlo,všude samá divočina.Naposledy se ohlédla a z dálky spatřila špinavé zadní uličky města,kterými vyšla.

Postupně zacházela dále a dále do divočiny,až na pokraji lesa uviděla malý otevřený srub.Svitla v ní naděje.Upustila věci a rychle se tam rozeběhla.

Bylo to to,co předpokládala.Dřevěný dpmeček stál osamoceně na malé mýtince,porostlý stromy.Odhrnula větve a nahlédla dovnitř.Jistě zde dlouho nikdo nebyl.Vrstva prachu a pavučinami posetý strop to naznačovaly dost jistě.Konečně odměla po tak hrozné cestě!pomyslela si a prohlédla zachovalé stěny.

Dívka se zaradovala.Našla přesně to,co hledala!Zaplavila jí vlna štěstí a nedočkavosti.Rychle ulomila velkou větev a začala jí zametat podlahu.Divila se,jak je vynaézavá.
Po čtvrt hodině si skvostně prohlédla své nové bydliště a usmála se.,,Přesně takhle jsem si to představovala."řekla Roxymu a svalila se do trávy.

Brzy ale změnila názor.Když se o slovo přihlásil hlad,Vanessa s úlekem zjistila,že si jídla vzala opravdu málo,a ne více toho měla pro svého společníka.Nasypala mu do misky granule a skromně si vzala mrkev a pití a začala přemýšlet o budoucnosti..Jak jsem se mohla chovat jako malá holka a nedomyslet to?Copak mi nemohlo být jasné,že tady nepřežijeme?Umřeme hlady!Co tady budu dělat?Jak jsem mohla být tak naivní?Co to se mnou bylo?Ptala se sama sebe v duchu a popadla jí zlost.,,Jsem obyčejná holka z města!!!"vykřikla,aby se jí ulevilo.,,Měla bych se tam vrátit!".Za chvíli jí ale zase popadla radost a nasála čerstvý vzduch prosycený vůní trávy.Nálada se jí zlepšila když si uvědoila,že tady to bude jen její,bude mít svůj kus přírody.Pročistí si plíce a hlavu a za nějakou dobu se zkušenější vrátí do svého domova.

,,Bude to tady super.Hezky si to tady zařídím,nevím čím,ale to se vymyslí a třeba tady budou lesní plody."uklidňovala se a vzpoměla si,že touhle dobou už měla být dávno v práci.Pohrdavě se usmála nad tím,jak teď její šéf nejspíše řádí a s klidem zapnula telefon,aby se podívala,kolik má zmeškaných hovorů.Chvíli hledala signál,pak ale uviděla na displeji velké číslo 20.















bezvaaaaaaaaaaaaaaaa